Operace

Předoperační péče

Je-li to možné, plánujeme operační zákroky a zákroky v narkóze či sedaci v dostatečném předstihu tak, abychom majitelům dali dostatečný čas připravit si vše potřebné (jedinou výjimkou jsou akutní život ohrožující stavy a neodkladné zákroky). 

Při objednání zvířete k operačnímu zákroku či zákroku v narkóze či sedaci Vám podrobně vysvětlíme podstatu zákroku a navrhneme Vám možnosti narkózy, které jsou pro daný typ zákroku vhodné. Vysvětlíme Vám výhody a nevýhody jednotlivých postupů a pomůžeme Vám rozhodnout se spolu s námi pro optimální typ sedace / narkózy. 

Je možné, že zvíře bude muset podstoupit sérii některých doplňkových přednarkotizačních vyšetření (odběr a vyšetření krve, RTG, EKG, USG), která slouží k minimalizaci rizik a správné volbě způsobu provedení zákroku. 

K přijetí zvířete k zákroku přiveďte zvíře včas, raději s desetiminutovým předstihem, než o 15 minut později. Berte ohled na pacienty, kteří jsou v operačním plánu po Vašem zvířeti. Ani Vám by se nelíbilo čekat na přijetí 30 minut, když jste byli dostatečně s předstihem objednáni. 

Zvíře před zákrokem by mělo mít 12 hodin hladovku, být 2 hodiny bez přístupu k vodě. Je dobré zvíře před příchodem na kliniku vyvenčit. Pacient by měl být čistý, snažte se vyvarovat nadměrnému znečištění (riziko infekce rány). Samozřejmostí by mělo být, že zvíře je zbaveno vnějších parazitů (především blech a klíšťat). 

Při příchodu na kliniku od Vás zvíře převezme veterinární lékař a domluví se s Vámi o době převzetí pacienta po zákroku, případně Vám zodpoví veškeré dotazy týkající se plánovaného zákroku. Pooperační péče

Po provedení zákroku Vám bude pacient předán zpět dle dohody s veterinárním lékařem, který pacienta přebíral k operaci/zákroku. 

U typu narkózy, kdy je zvíře probuzeno v ordinaci, je pouze nutno vyčkat 2-3 hodiny a pak již lze zvířeti podat po malých dávkách vodu a poté i po malých dávkách stravu. 

Je-li Vám pacient vydán částečně či úplně pod vlivem narkotik, je nutno připravit doma místo, kde bude probíhat probouzení. Nedoporučuje se vyvýšené místo, optimální je na podlahu umístit molitan či matraci, zakrýt igelitem a starší dekou či prostěradlem. Zvíře zde umístíme, hlavu nepodkládáme, kontrolujeme, zda není zapadlý jazyk. V případě, že se zvíře pomočí, vyměníme vrchní vrstvu (deku, prostěradlo). Při probouzení zvíře vlivem narkotik může štěkat, kňučet, sténat, mňoukat, výt, mít záškuby v končetinách, třást se, pomočit se, zvracet. Pacient by měl být přikrytý slabou dekou či ručníkem. 

Při probouzení má pacient špatnou koordinaci pohybů. Je třeba zvíře hlídat a zabránit případnému poranění (pád ze schodů, z lavice, křesla). Má-li zvíře tendenci si operační ránu nadměrně lízat, vykusovat či drápat končetinami, je nutno buď nasadit pacientovi ochranný límec (k dostání na našich klinikách při přebrání pacienta či při kontrole), nebo ránu chránit nějakým jiným vhodným způsobem (pruban). 

Za 6 – 8 hodin po operaci, je-li zvíře schopno stát a chodit, podáváme po malých dávkách vodu. Za 10 – 12 hodin po operaci můžeme podat malé množství potravy (cca 10-20% normální dávky). Po některých zákrocích je možné, že Vám bude doporučena speciální klinická dieta, kterou zakoupíte na našich klinikách, a která výrazně urychluje hojení a regeneraci po operacích. 

U některých typů operací může z operační rány 1 – 2 dny vytékat malé množství raného sekretu. Tento můžete opatrně otírat čistou gázou či gázovým tamponem. 

Druhý den po zákroku ve většině případů následuje kontrola na klinice a začíná podávání léků v tabletách či sirupu pro doléčení pacienta. 

U zákroků, kdy je potřeba odstranit stehy z operační rány, navštivte kliniku desátý den po operaci a bude provedena závěrečná kontrola po operaci a odstranění stehů. Případně s Vámi bude domluven další léčebný postup a termíny dalších návštěv. 

Při jakýchkoliv nejasnostech či pochybnostech kontaktujte veterinárního lékaře, během ordinačních hodin na pevné lince, mimo ordinační hodiny na pohotovostním telefonu 736 175 107. Rádi Vám zodpovíme veškeré Vaše dotazy.

Kastrace

U kocourů – odstranění varlat, většinou ve věku 6 – 12 měsíců, z důvodů zabránění „značkování”, kocouři se pak více zdržují v okolí domu (menší riziko autoúrazů a poranění od jiných kocourů při soubojích). Po kastraci hrozí větší riziko vzniku močových kamenů, proto je vhodné po operaci dlouhodobě podávat speciální krmivo pro kastrované kocoury. 

Kočky – odstranění vaječníků, či častěji vaječníků a dělohy, většinou ve věku 6 -12 měsíců z důvodů zabránění nežádoucí březosti, zamezení příznaků mrouskání (hlasové projevy). Psi

U psů – odstranění varlat, většinou ve věku 6 -12 měsíců, z důvodů zabránění utíkání za hárajícími fenami či z důvodů zabránění hlasovým projevů při hárání feny v sousedství (panelové domy). 

Feny – vždy odstranění vaječníků a dělohy, z důvodů zabránění hárání a nežádoucího nakrytí. Většinou ve věku 6 -12 měsíců, často i později. Z léčebných důvodů je u některých chorob nutno tento zákrok provést z důvodů zlepšení stavu pacienta (zánět dělohy, cukrovka, opakovaná falešná březost, hormonální poruchy). 

V současné době je tento zákrok nejčastěji prováděným chirurgickým zákrokem v praxi malých zvířat. Důvodem je stoupající zodpovědnost majitelů psů a koček, a jejich povědomí o problematice velkého počtu bezprizorních koťat a štěňat, zejména ve městech. Také větší koncentrace zvířat ve městech a tím těsnější soužití zvířat vedle sebe s sebou nese častější požadavky majitelů na provedení tohoto zákroku. Odpadá tím mj. problematické venčení hárající feny v nočních hodinách, mnohdy za účasti více členů rodiny, kteří zahánějí volně pobíhající psy. 

Zákroky tohoto druhu provádíme rutinně každý den během operačních hodin. Používáme nejšetrnější možnosti narkózy, moderní šicí materiály a nejnovější operační postupy. 

Operační rány jsou šity tak, abychom pacientům co nejvíce znemožnily poškození operační rány. Zároveň tím dosahujeme velmi dobrého kosmetického efektu u pooperačních jizev. Samozřejmě nabízíme různé způsoby ochrany operačních ran (ochranné límce). Převážná většina operovaných zvířat je druhý den po operaci schopna normálního pohybu a režimu pouze s malými omezeními. Nabízíme rovněž možnost hospitalizace pacientů po chirurgických zákrocích. 

Pamatujte, že nežli se rozhodnete nakrýt fenu či kočku, měli byste mít dobře rozmyšleno, zda máte vážné zájemce o odběr štěňat či koťat. Je smutné, když pak štěňata či koťata skončí v již tak přeplněných útulcích.  

Nemáte-li ambice stát se chovateli, je kastrace velmi vhodný způsob, jak zabránit další populační explozi nechtěných koťat a štěňat.

ZOONÓZY – nemoci přenosné ze zvířat na lidi

V poslední době se v souvislosti s ptačí chřipkou stále více hovoří o nemocech přenosných ze zvířat na lidi. Zatímco v Evropě dosud nebyl zaznamenán případ přenosu viru ptačí chřipky na člověka, vyskytuje se v České republice několik onemocnění, která jsou na člověka přenositelná. Pro lednové číslo jsme proto zvolili téma nemocí přenosných ze zvířat na lidi. Na otázky opět odpovídá MVDr. Ivo Gréger z Veterinární kliniky Hanychov.

Jsou nemoci přenositelné ze zvířat na lidi všeobecně stejně nebezpečné pro všechny?

Problematika těchto nemocí se ve větší míře obvykle týká pouze určitých skupin lidí a zvířat, ale ohroženy jsou prakticky všechny osoby přicházející do styku buď přímo se zvířaty, nebo s prostředím, kde se zvířata vyskytovala. Náchylnějšími k těmto chorobám jsou často děti, staří lidé a osoby s poruchou imunitního systému. 

S jakou chorobou přenosnou ze zvířat na lidi se můžeme v České republice setkat nejčastěji?

Nejznámější chorobou u nás je VZTEKLINA. Jedná se o smrtelné onemocnění přenosné ze zvířat na lidi přímým kontaktem (pokousáním, slinami). Pravděpodobnost nákazy je v ČR minimální, avšak ze zákona je daná povinnost pro majitele psů nechat své zvíře každoročně proti vzteklině očkovat. Z hlediska prevence je potřeba toto očkování provádět i u koček a dalších chovaných zájmových zvířat (fretek…). 

Vzteklina je choroba poměrně známá. Jakých dalších zvířecích nemocí se však můžeme obávat?

Další z chorob přenosných ze zvířat na lidi je LEPTOSPIRÓZA. Jedná se o bakteriální onemocnění postihující celou řadu zvířat a člověka. Je to onemocnění, jehož nejčastějším zdrojem jsou hlodavci. Tito pak nemoc přenášejí na psy a další zvířata a rovněž na lidi. Je možný také přenos ze psů na lidi. U psů se jedná často o smrtelné onemocnění. 

Nejspolehlivější ochranou je každoroční vakcinace psů proti této chorobě. 

Nejznámější choroba přenášená kočkami je TOXOPLASMÓZA. Největší nebezpečí hrozí těhotným ženám. Nejlepší prevencí je dodržování hygienických zásad jak u dospělých osob, tak hlavně u dětí hrajících si v prostředí, kde se vyskytovaly kočky (např. pískoviště). Proti této chorobě bohužel neexistuje žádné očkování. 

Z kožních onemocnění zmiňme PLÍSŇOVÁ ONEMOCNĚNÍ. Původci se vyskytují všude v okolním prostředí. Zvířata mohou působit buď jako konečný hostitel, a pak se onemocnění projeví u nich, nebo fungují jako skrytý přenašeč bez zjevných klinických příznaků a pouze původce onemocnění přenáší na lidi ve svém okolí. U těchto osob (zejména jsou náchylné děti a staří lidé) pak pozorujeme kožní vyrážky typického vzhledu. Prevencí jak výskytu onemocnění u psů a koček, tak přenašečství, je každoroční vakcinace proti těmto chorobám. 

Lze se uvedeným chorobám nějak bránit?

Obecně je potřeba dodržovat zásady správné hygieny (zejména u dětí) po kontaktu se zvířaty, a tím nejlépe chránit sebe před možnými nákazami nejen těmito chorobami. 

Děkujeme panu doktoru Grégerovi z Veterinární kliniky Hanychov za rozhovor. Příští téma budeme věnovat klíšťatům a z nich plynoucímu nebezpečí pro lidi i zvířata.

Paraziti

Mezi nejčastější parazity, kteří trápí psi a kočky (a jejich majitele), patří :

  • blechy
  • klíšťata
  • původci svrabu
  • obtížný létající hmyz
  • demodikóza

Blecha

Nejčastější vnější parazit, zejména venku žijících psů a koček. Nebezpečí blech spočívá v tom, že mohou přenášet vývojová stadia různých vnitřních parazitů, případně způsobovat kožní alergické reakce po pokousání blechami. Mohou také parazitovat u lidí (není pravda, že psí blechy na člověka nejdou). Pro boj s blechami se doporučuje používat různé prostředky:

  • Obojky – u některých jedinců fungují dobře; jsou však velmi nevhodné u koček a u psů volně se pohybujících v terénu (nebezpečí strhnutí obojku v křoví či uvíznutí za obojek). U psů, zejména u „vodních živlů” je použití obojků velmi problematické – značně se zkracuje doba účinnosti
  • Tablety – pravidelným podáváním tablet lze eliminovat výskyt blech. Jedná se o variantu poměrně velmi finančně náročnou, funguje pouze proti blechám
  • Spray – účinné, někdy problematická aplikace (zvuk rozprašovače plaší zvířata – mohou se bát), nebezpečí olízání a otravy po aplikaci. Poměrně nebezpečné zejména u koček.
  • Pudr – nevhodné, nutná častá pravidelná aplikace (2 – 3krát týdně), nebezpečí olízání a otravy
  • Pipety k nakapání na kůži – nejvhodnější přípravek, snadná a rychlá aplikace, dlouhodobý účinek (1 – 3 měsíce dle přípravku), bezpečnost pro zvíře (nehrozí olízání), funguje současně i na další parazity (klíšťata, svrab, škrkavky, srdeční červy)

Klíšťata

Klíšťata mohou přenášet Lymeskou boreliózu, je proto vhodné kombinovat přípravky proti klíšťatům a vakcinaci proti Lymeské borelióze (zejména u zvířat pohybujících se více v přírodě). Doporučujeme používat tyto prostředky (u uvedených stejná charakteristika jako u blech):

  • Obojky
  • Spray
  • Pipety k nakapání na kůži 

Svrab

Častý problém zejména u polodivoce žijících koček, ale vyskytuje se i u psů. Příznakem svrabu u koček je větší množství černého mazu v uších, svědivost kolem uší, vypadaná srst u uší. U psů je příznakem výskyt svědivých míst bez srsti, zejména v oblasti břicha, hrudníku, loktů a kolen. 

V případě podezření na tyto parazity je nutno vždy vyhledat veterinárního lékaře ! 

Jako preventivní prostředek je možno používat pipety na kůži, které současně fungují i jako odčervení a prostředek proti blechám. Obtížný hmyz

Je problémem zejména u krátkosrstých plemen psů. Dají se používat repelenty pro zvířata (ne pro lidi !), a to buď ve formě roztoku na celý povrch zvířete, nebo ve formě pipety na kůži (současně i na klíšťata a blechy). Demodikóza

Specifické onemocnění štěňat, hlavně krátkosrstých plemen. Většinou se projevuje jako vylysané místo na hlavě štěněte a postupně se rozšiřuje. Při podezření na tento problém je nutno vyhledat co nejdříve veterinárního lékaře

Vnější paraziti psů a koček

S nastupujícím jarem se opět dostává do popředí otázka vnějších parazitů domácích miláčků – zejména problém s blechami a klíšťaty. 

S jakými vnějšími parazity se nejčastěji potýkáte u Vašich zvířecích pacientů? 

Nejčastější vnější parazit, zejména venku žijících psů a koček je blecha. Nebezpečí blech spočívá v tom, že mohou přenášet vývojová stadia různých vnitřních parazitů, případně způsobovat kožní alergické reakce po pokousání blechami. Mohou také parazitovat u lidí (není pravda, že psí blechy na člověka nejdou).


Jaké prostředky doporučujete používat v boji proti blechám? OBOJKY – u některých jedinců fungují dobře; jsou však velmi nevhodné u koček a u psů volně se pohybujících v terénu (nebezpečí strhnutí obojku v křoví či uvíznutí za obojek). U psů, zejména u „vodních živlů“ je použití obojků velmi problematické – značně se zkracuje doba účinnosti 

TABLETY – pravidelným podáváním tablet lze eliminovat výskyt blech. Jedná se o variantu poměrně velmi finančně ná-ročnou, funguje pouze proti blechám 

SPRAY – účinné, někdy problematická aplikace (zvuk rozprašovače plaší zvířata – mohou se bát), nebezpečí olízání a otravy po aplikaci. Poměrně nebezpečné je jeho použití zejména u koček. 

PUDR – nevhodné, nutná častá pravidelná aplikace (2 – 3krát týdně), nebezpečí olízání a otravy 

PIPETY K NAKAPÁNÍ NA KŮŽI – nejvhodnější přípravek, snadná a rychlá aplikace, dlouhodobý účinek (1 – 3 měsíce dle přípravku), bezpečnost pro zvíře (nehrozí olízání), funguje současně i na další parazity (klíšťata, svrab, škrkavky, srdeční červy)


Jaké nemoci na domácí zvířata přenášejí klíšťata? Klíšťata mohou přenášet Lymeskou boreliózu, je proto vhodné kombinovat přípravky proti klíšťatům a vakcinaci proti Lymské borelióze (zejména u zvířat pohybujících se více v přírodě). Doporučujeme používat tyto prostředky (u uvedených stejná charakteristika jako u blech): 

  • obojky
  • spray
  • pipety k nakapání na kůži


Jak rozpoznáme, že je naše zvíře nakaženo svrabem? Svrab je častým problémem zejména u polodivoce žijících koček, ale vyskytuje se i u psů. Příznakem svrabu u koček je větší množství černého mazu v uších, svědivost kolem uší, vypadaná srst u uší. U psů je příznakem výskyt svědivých míst bez srsti, zejména v oblasti břicha, hrudníku, loktů a kolen. Jako preventivní prostředek je možno používat pipety na kůži, které současně fungují i jako odčervení a prostředek proti blechám. 

V případě podezření na tyto parazity je nutno vždy vyhledat veterinárního lékaře!


Mohu použít repetent proti obtížnému hmyzu také na ochranu svého psa? Obtížný hmyz je problémem zejména u krátkosrstých plemen psů. Dají se pou-žívat pouze repelenty pro zvířata (ne pro lidi!), a to buď ve formě roztoku na celý povrch zvířete, nebo ve formě pipety na kůži (současně i na klíšťata a blechy). 


Co je to demodikóza? Demodikóza je specifické onemocnění štěňat, hlavně krátkosrstých plemen. Většinou se projevuje jako vylysané místo na hlavě štěněte a postupně se rozšiřuje. 

Při podezření na tento problém je nutno vyhledat co nejdříve veterinárního lékaře.

Odčervení

Odčervením rozumíme podání léků, které hubí vnitřní parazity u zvířat.

Pro vhodnou volbu způsobu a prostředku k odčervení je nutno si zodpovědět několik otázek:

  • odčervujeme preventivně, či léčebně (tzn. zvíře prokazatelně vnitřní parazity má)?
  • odčervujeme dospělé zvíře či štěně/kotě ?
  • chceme zvíře pouze odčervit, či zároveň ošetřit proti vnějším parazitům ?

Termín odčervení veřejnost velmi často používá. Co si však můžeme pod tímto termínem představit?

Odčervením rozumíme podání léků, které hubí vnitřní parazity u zvířat.

Obecně lze říci, že štěně či kotě, které si jako malé přivedeme domů ve věku 7 – 8 týdnů, by jíž mělo být minimálně dvakrát odčervené. Malá štěňata a koťata se odčervují poprvé již ve stáří 14 dnů, dále pak pravidelně každé 3 týdny až do doby, kdy je dokončena veškerá prvotní vakcinace. Po této době do jednoho roku stáří odčervujeme každé 2 měsíce. Dospělé zvíře starší jednoho roku odčervujeme pravidelně každých 4 až 6 měsíců (tj. 2-3krát ročně). Dospělé kočky odčervujeme pravidelně každé 3 měsíce (a to i když žijí pouze v bytě !!!). Pokud u psa či kočky objevíme v trusu známky přítomnosti parazitů (bílá zrníčka, články tasemnic, bílé dlouhé červy), či pozorujeme-li hubnutí zvířete a zhoršenou kvalitu srsti, je nutno donést do ordinace vzorek trusu k provedení laboratorního parazitologického vyšetření. Na základě tohoto vyšetření Vám poté navrhneme nejvhodnější přípravek a způsob odčervení zvířete.

Většina přípravků pro odčervení se vyrábí ve formě tablet, pasty či roztoku pro podání ústy. U některých jedinců tento způsob aplikace může být pro majitele veliký problém. Existují i moderní přípravky, které se aplikují vykapáním na kůži zvířete. Tyto přípravky jsou velmi vhodné zvláště u štěňat a koťat – jednak díky snadnosti aplikace (a omezení stresu zvířete při aplikaci), hlavně však tím, že jsou účinné 30 dní a tak prodlužují dobu opakování odčervení ze 3 týdnů na jeden měsíc. Další výhodou je, že tyto přípravky jsou účinné i proti vnějším parazitům (svrab, blechy apod.).Co když máme v domácnosti více zvířat?

Pokud máme více zvířat, je nutné odčervení provádět zároveň u všech jedinců. Jedině tak se vyhneme vzájemnému přenosu parazitů mezi nimi.Jak se vlastně přítomnost vnitřních parazitů u zvířat projevuje?

Přítomnost vnitřních parazitů u zvířat lze předpokládat v následujících případech:

  • v trusu objevíme „bílá zrníčka“, články tasemnic, bílé dlouhé červy apod., což jsou prvotní známky přítomnosti parazitů
  • pozorujeme-li hubnutí zvířete
  • horší-li se kvalita srsti domácího zvířete

V těchto případech je nutno donést do ordinace vzorek trusu k provedení laboratorního parazitologického vyšetření. Na základě tohoto vyšetření Vám poté veterinární lékař navrhne nejvhodnější přípravek a způsob odčervení zvířete.

Zubní kámen

S problematikou zubního kamene se trápí převážně majitelé malých plemen psů (yorkšíři, čivavy, pudli, jezevčíci atd.), ale není výjimkou ani u velkých plemen. Tvorba zubního kamene závisí na složení slin, krmení a v neposlední řadě na péči o zuby. 

Jako první se začne na povrchu zubu tvořit nenápadný zubní plak, do kterého se později ukládají minerální látky. Tak vzniká charakteristický zubní kámen, který začíná pokrývat zuby od korunky směrem ke špičce zubu. Jedním z prvních příznaků tvorby zubního kamene je nepříjemný zápach z ústní dutiny, který je způsoben bakteriálním osídlením zubního kamene a také zánětem dásní.

Jak majitel pozná, že jeho zvíře má zubní kámen?

Nejčastější projevy:

  • při odhrnutí pysku jsou krčky zubů pokryty hnědým povlakem
  • zvíře vydává nepříjemný zápach z dutiny ústní
  • majitel si všimne patrného žvýkání krmiva, případně zvíře začne odmítat tvrdší krmení (granule)
  • pes nebo kočka může zvýšeně slintat i mimo krmení

Prevence

Nejlepší prevencí je pravidelné čištění zubů s použitím speciální zubní pasty a psího jemného kartáčku. Čištění se provádí 2-3krát týdně. Nejlepšího výsledku je dosaženo, pokud na čištění zubů zvykáte zvíře již od ranného mládí. Nedoporučuje se používání lidské zubní pasty, která způsobuje u psů zažívací potíže.

Další možností prevence je podávat zvířeti jako krmný doplněk žvýkací plátky napuštěné enzymem, který je obsažen i v zubní pastě a částečně rozpouští zubní plak a kámen.

Třetí způsob boje proti zubnímu kameni je krmit speciálně vyvinutými granulemi, které jednak plnohodnotně nakrmí psa, ale hlavně svým složením čistí a zároveň působí preventivně proti obnově vzniku zubního kamene.

Bohužel i přes sebedůkladnější péči se dříve či později nevyhneme nutnosti odborného odstranění zubního kamene. Veškeré preventivní kroky, které jsme uvedli výše, ale dokáží výrazně prodloužit intervaly mezi jednotlivými zákroky, kdy je zubní kámen odstraněn pomocí ultrazvuku v narkóze.Odstranění zubního kamene

Jedná se o jeden z nejčastějších zákroků prováděných ve veterinární praxi. Podstata zákroku spočívá v tom, že se v narkóze či v sedaci zvířeti odstraní zubní kámen pomocí zubního ultrazvuku. Tento zákrok je velmi šetrný ke sklovině zubu a k dásním zvířete. Ve většině případů používáme pro tento zákrok takový typ narkózy, kdy zvíře po skončení zákroku podáním protidávky k narkotiku probudíme a zvíře je schopno téměř okamžitě po skončení zákroku odejít domů plně probuzené. Tento způsob provedení zákroku je velmi šetrný k organismu zvířete. Po provedení zákroku obvykle ještě zvířeti podáváme na 5 – 6 dní antibiotika, která specificky přeléčí zánět dásní způsobený nahromaděným zubním kamenem. Nedílnou součástí tohoto zákroku by mělo být následné pokračování v preventivních opatřeních proti obnově zubního kamene tak, jak jsme popsali výše.

Uši, drápky, žlázky

Mezi nejběžnější úkony spojené s péčí o domácí zvířata patří bezpochyby:

  • Uši
  • Drápky
  • Anální žlázky

UŠI

Jedná se o nejčastější problém zejména u zvířat s převislými boltci, ale problémy se vyskytují u všech plemen. Preventivní čištění uší je nutno provádět v intervalu po 10 – 14 dnech speciálním roztokem, který rozpouští ušní maz, dezinfikuje povrch sliznice zvukovodu a zklidňuje celé ucho. 

Manipulaci s uchem a čištění uší Vám předvedeme již při jedné z prvních návštěv s vaším miláčkem na naší klinice. 

Máte-li pocit, že ucho je nepříjemně cítit, pes či kočka klepe hlavou, tře si ucho o podložku, chodí s hlavou k jedné straně, něco z ucha vytéká apod., je nutné co nejdříve vyhledat veterinárního lékaře a nečekat, zda se stav upraví sám. Před odborným vyšetřením na veterinární klinice nic do ucha nekapejte !!!  DRÁPKY

Problém drápků je velmi individuální. Existují jedinci, u nichž není třeba drápky upravovat za celý jejich život. Jsou naopak jedinci, u nichž růst drápků probíhá velmi rychle a je třeba je pravidelně ošetřovat. Většina psů a koček má na předních končetinách po pěti prstech a na zadních končetinách po čtyřech prstech. Existují však i plemena se sedmi i více prsty na jedné končetině. Délku drápů pravidelně kontrolujeme při každé návštěvě u nás, ale je možné, že bude třeba provést ošetření drápků i v mezidobí. Proto je důležité, aby majitel občas věnoval pozornost délce a tvaru všech drápů svého zvířete, a v případě potřeby se dostavil k úpravě tohoto problému. Pokud jste zkušení chovatelé, máte potřebné vybavení (speciální kleště na drápy) a dostatečně poslušné zvíře, můžete drápky zkracovat sami. Máte samozřejmě kdykoliv možnost navštívit naši kliniku a nechat tento zákrok na našich odbornících. ŽLÁZKY

Psi a kočky mají v okolí řitního otvoru umístěny dvě mazové žlázy – anální žlázy. Tyto žlázy obsahují sekret, který se za normálních okolností samovolně vylučuje při kálení zvířete. U velkého počtu zejména psů dochází k poruše vylučování sekretu ze žlázek a ty se pak přeplní a může v nich vzniknout zánět. 

Přeplnění se projevuje u zvířat „sáňkováním” – zvíře dře konečník o podlahu, nohy má natažené dopředu ( tento projev není příznakem „začervení”, jak je mezi chovateli milně zakořeněno!). 

Pokud bychom tento stav podcenili, neprovedli vyprázdnění ucpaných žlázek, došlo by k zánětu žlázek a k jejich abscedaci – tzn. prasknutí žlázky a odtoku sekretu přes otvor v kůži. Tento stav je pak nutno dlouhodobě léčit. 

Proto je lepší pravidelně provádět vyprazdňování obsahu žlázek buď doma, nebo při návštěvě v ordinaci. Preventivní odstranění sekretu je vždy lepší nežli následné léčení zanedbaného zánětu či abscesu análních žlázek.

Co by pejsek a kočička rozhodně jíst neměli!

V průběhu snídaně, oběda či večeře nebo i během nevyzpytatelného mlsání často podlehneme smutným očím našich domácích mazlíčků a nabídneme jim nějakou byť drobnou část našeho přídělu či kousek sladkosti. Neškodíme jim tím však?

Čokoláda a čokoládové produkty

Toxické sloučeniny v čokoládě jsou theobromin a kofein. Jejich koncentrace v čokoládě stoupá podle jejího druhu od čokolády na vaření (nejvyšší koncentrace), hořká čokoláda, sladká tmavá až mléčná čokoláda (nejnižší).

Dávka, kterou nepřežije až polovina intoxikovaných psů, je 50 gramů na 1–4 kg hmotnosti psa!

Klinické příznaky otravy čokoládou nastupují 6–12 hodin po příjmu. Otrava se projevuje nadměrným pitím, zvýšenou aktivitou, zvracením, průjmem, nadměrným močením, třesem, zvýšenou tělesnou teplotou, zrychleným dýcháním, vše přechází do záchvatů a křečí. V těžkých případech upadá zvíře do komatu a umírá.


Hrozinky a vinné hrozny

Příčina toxicity není přesně známa. Nadměrný příjem, obzvláště sušených hrozinek (pro psa i jeden sáček), může způsobit akutní selhání ledvin.

Intoxikace a její následky se projeví do 72 hodin, max. 5 dnů.
Příznaky jsou zvracení a průjem. V následujících hodinách se vyvíjí nechutenství, letargie, bolestivost břicha, slabost, dehydratace, žíznivost a třes. V kritických případech pes umírá na selhání ledvin.

Makadamské ořechy

U lidí nejsou známy případy otravy. Pes je jediným druhem, u kterého byly příznaky popsány. Otrava nemá doposud popsaný smrtelný průběh a mechanismus toxicity není znám.
Příznaky se projevují po příjmu zhruba 2,5 g ořechů na 1 kg váhy psa. Otrava se projevuje do 12 hodin po příjmu oříšků svalovou slabostí, depresí, zvracením, špatnou koordinací pánevních končetin, třesem. Klinické příznaky zpravidla odezní po 12 až 48 hodinách

Avokádo

Určité druhy avokáda (nejčastěji guatemalské druhy) obsahují toxickou látku persin. K otravě zvířat dochází pozřením vlastního ovoce, stopek, semen, nebo listů (nejtoxičtější část rostliny).

Příznaky otravy přicházejí 24–48 hodin po příjmu. Persin způsobuje poškození srdeční svaloviny, která se projeví letargií, dušností, otokem podkoží, fialovými sliznicemi, kašlem, odmítáním pohybu, úhynem zvířete.
U laktujících zvířat jsou popsány i záněty mléčné žlázy.


Kynuté (např. chlebové) těsto

Mnoho psů ochotně přijímá syrové kynoucí těsto. Větší množství nese riziko jak mechanické, tak biochemické.
Teplé prostředí žaludku napomáhá kvasnému procesu a objem těsta se může mnohonásobně zvětšit. Rizikem této dilatace žaludku je jeho přetočení. Tato torze žaludku v častých případech končí smrtí zvířete.
Při kvasných procesech v žaludku vzniká i alkohol, který se velice rychle vstřebává do krve s následnými příznaky intoxikace alkoholem. Bohužel u zvířat enzym štěpící alkohol není přítomen, takže i malé množství může způsobit smrt.


Intoxikace mykotoxiny

Kontaminace krmiva plísněmi je častá, neboť jsou vhodnými substráty pro jejich růst a produkci mykotoxinů. Jejich zdrojem mohou být i zaplísněné mléčné výrobky, oříšky, skladované zrniny, plesnivé těstoviny atd.

Mykotoxiny přijaté potravou v malém množství mohou vyvolat svalový třes, který přetrvává několik hodin nebo i dní. Větší množství pak vyvolává třes, který přechází až v záchvaty a může končit úhynem.

Ostatní nevhodné potraviny

Vedle uvedených potravin není vhodné dávat psům a kočkám česnek nebo cibuli, syrová vejce. S opatrností mléko a ovoce.

Česnek a cibule obsahují sloučeniny síry, které narušují buněčnou stěnu červených krvinek. Dochází ke zvracení, průjmu, chudokrevnosti a hubnutí. Omezení příjmu zajistí rychlé zotavení.

Syrová vejce obsahují v bílku bílkovinu avidin, který s biotinem tvoří neúčinný komplex, který má za následek avitaminózu biotinem. Je lepší podávat samotný žloutek.

Mléko. Organismus dospělých psů a koček není vybaven na příjem mléka a reaguje průjmem. Také tvaroh není pro psy vhodný – obsahuje vysoké množství fosforu.

Ovoce není také v mnoha případech vhodné, pozornost je třeba věnovat především meruňkám, broskvím, třešním, především s ohledem na skutečnost, že s dužninou jsou ochotně přijímány i pecky.


Ne vždy příjem nevhodné potravy končí onemocněním případně úhynem. Některých potravin by pes musel přijmout opravdu hodně. Neznamená to však, že u menších a nebo citlivějších jedinců nemůže dojít k vyvolání onemocnění po několika soustech!!!

Kokcidióza u králíků

Původce: mikroskopický parazit – prvok, který napadá povrchové buňky tenkého střeva a               jater, méně často tlustého střeva a konečníku               Existuje více než 14 druhů králičích kokcidií napadající střeva a  jeden druh               kokcidie, která napadá buňky žlučovodu v játrech ( Eimeria stidae)  Vývojový cyklus: Mají 2 vývojová stádia – oocysty a sporozoity. Oocysty jsou spolknuty              (nejčastěji pozřeny spolu s krmivem) králíkem a uvolní se z nich sporozoit, který                   napadne buňky cílové tkáně ( střevo, žlučovod) a během jeho životního cyklu a               vzniku oocyst ničí hostitelkou buňku.               Infikovaní králíci vylučují nové oocysty stolicí, které se po 2 dnech na vzduchu               stávají infekčními pro další králíky. Nové oocysty se vylučují 7- 8 dní po infekci Zdroj infekce: nejčastěji jiní králíci v chovu, ale mohou to být i divocí králíci, kteří nakazí               trávu a tu pozřou domácí králíci. U králíků v malochovu je často zdrojem nákazy               stará neudržovaná králíkárna.               Pro infekci kokcidií je ideální vlhké, znečištěné prostředí s intenzivním chovem.               Oocysty mohou v prostředí přežívat roky, ale nesnášejí sucho a čpavkovou vodu Predisposice: nejčastěji postihuje kokcidióza králíky během odstavu a v době, kdy králík mění               své životní prostředí (změna majitele ) , případně onemocnění propukne v době, kdy               králík prodělává infekci Escherichia coli ( bakterie žijící ve střevě). Projevy: akutní infekce – nechutenství, ztráta váhy, průjem ( i krvavý), „ pilka“ ( vystouplé                obratle na hřbetě vlivem vyhublosti), „skřípání zuby“                chronické infekce – zauzlení střev ( intussusepce) – obvykle fatální průběh                Vyšetření se provádí ze stolice                jaterní kokcidióza – vývojový cyklus zasahuje i do mizních uzlin, vylučování                oocyst je až za 4 týdny po infekci. Projevuje se hubnutím, žlutým zbarvením sliznic,                zvětšením jater, ascitem ( tekutinou v břiše), zaostáváním v růstu, zvětšením břicha.                V krvi jsou zjištěny zvýšené hladiny bilirubinu a jaterních enzymů.                Při pitvě jsou typické skvrny na játrech a zvětšený žlučník a žlučovod. Léčba:     léčí se sýrovými preparáty- nejvíce účinné jsou sulfaquinoxaline a kombinace                   clopidol + benzoquat , ty však nejsou v současnosti v ČR k dispozici               Schéma podávání se liší dle podávaného  léku- 3 dny podávat, 2 dny vynechat, 3 dny               podávat nebo 2 dny podávat, 5 dní vynechat, 2 dny podávat. Podává se v pitné vodě               Používají se i medikované granule, léčba v tomto případě ale někdy selhává, protože               nemocní králíci přijímají málo krmení a tím pádem i málo léku               Toltrazuril je lék, který se používá pro snižování vylučovaných oocyst ze střeva, ne               pro přímou léčbu               Pro jednotlivé králíky lze použít trimetoprim sulfát 7 dní 40 mg/ kg               Volba léku závisí i na tom, zda je poté králík určen ke konzumaci (dodržení               ochranných lhůt jednotlivých léků), či zda se jedná o domácího mazlíčka.V současné době se nejčastěji používá přípravek na bázi sulfadimidinu v kombinaci s trimetoprim sulfátem. Imunita : po prodělané infekci se králík stává imunním vůči stejnému druhu  kokcidie, ale                  může být později napaden kokcidiemi jiných druhů Další opatření : není pravdou, že se králíci nakazí svojí měkkou stolicí, kterou v noci konzu-               mují, protože pro infekčnost oocyst je potřeba jejich 2 denní zrání na vzduchu               Nejúčinnější desinfekcí na králíkárny, výběhy a klece je čpavková horká voda .               Králíkárna v malochovech by se měla každých 10 let zcela zbourat a vybudovat znovu.

Nemoci pohlavního aparátu a poruchy rozmnožování samic králíků

Tento článek shrnuje nejčastější zdravotní problémy, které se přímo nebo částečně týkají březosti, porodu, období kojení mláďat. Je zde popsáno jejich rozpoznání a řešení.PSEUDOGRAVIDITA (FALEŠNÁ BŘEZOST): vzniká nejčastěji po neúspěšném nakrytí nebo ji může vyvolat naskakování jiné samice. Trvá 16-18 dní a vyvolává jí hormon progesteron, který je uvolňován z vaječníků ( stejně jako při normální březosti)  Příznaky: 

  • Samice si začne vytrhávat chlupy a staví z nich hnízdo. V této době může být na hnízdě agresivní, rovněž dojde ke zvětšení mléčné žlázy. Je zapotřebí odlišit stav normální březosti od falešné březosti. To lze zhruba od 10. dne od připuštění pohmatem nebo sonografickým vyšetřením ( to je spolehlivější a šetrnější)

Řešení:

  • Obvykle nejsou zapotřebí žádné léky a stav sám odezní, nejlepší je po ukončení falešné březosti samici znovu připustit
  • Při opakovaných pseudograviditách je lepší samici vykastrovat

MIMODĚLOŽNÍ BŘEZOST: nastává při prasknutí březí dělohy nebo pokud oplodněné vajíčko místo do vejcovodu sestoupí do dutiny břišní. Dojde k uhnízdění vajíčka na povrchu pobřišnice a zárodek se začne normálně vyvíjet. V průběhu gravidity pak zárodek odumře, dojde k jeho  mumifikaci  nebo se začne rozkládat  Příznaky:

  • Samice může být bez příznaků, ale častěji přestává jíst a chová se apaticky
  • Někdy jde v břiše vyhmatat abnormální masu

Řešení:

  • Řešením je operace, která ale bohužel nemusí být vždy  úspěšná

TOXÉMIE BŘEZÍCH SAMIC:vzniká nejčastěji u obézních samic nebo u samic, které před tím dlouhodobě hladověly a došlo u nich k nadměrnému ukládání  tuku do tkáně jater. Následně při stresu nebo hladovění dojde ke změnám v metabolismu tuků a to vyústí k selhávání jater. Příznaky:

  • U březích samic se tento stav může objevit nejčastěji v pozdní fázi březosti nebo na začátku laktace ( produkce mléka, kojení)
  • Projevuje se sníženým příjmem krmení, sezením na jednom místě i několik hodin bez pohybu
  • Později se přidává dehydratace ( odvodnění), úplné odmítání potravy, dezorientace, selháním jater a ledvin, kolaps, potrat a někdy až smrt

Řešení:

  • V tomto stavu je nebezpečný jakýkoli chirurgický zákrok
  • Léčba spočívá v umělém krmení (někdy i sondou), zavodnění, lécích proti bolesti. Bohužel je ale málokdy úspěšná

Prevence:

  • Samice před porodem nepřekrmovat a nedávat krmivo obsahující velký podíl tuků ( semínka, oříšky, piškoty atd.), krmit senem, trávou, mrkví, jablky, listy z jabloně, kapustou, salátem, pokud to nezpůsobuje zažívací problémy. Je zapotřebí udržet králíka štíhlého.

NOVOTVARY DĚLOHY A VAJEČNÍKŮ:u samic po 3. roce stáří 50 – 80 % výskytu, nemá vliv počet porodů. Nejčastější je ADENOKARCINOM, který může metastazovat do plic, na pobřišnici, do jater, mozku nebo kostí. Dalšími typy novotvarů jsou leiomyom, leiomyosarkom, adenom. Příznaky:

  • Novotvary se mohou projevovat přítomností krve v moči, anorexií, výtokem z pochvy, neochotou k pohybu, zvýšenou sexuální aktivitou , línáním, ale mohou být i bez příznaků
  • Některé nádory se dají v dutině břišní nahmatat, další se dají diagnostikovat pomocí rentgenového nebo sonografického vyšetření, někdy je potvrdí až operace

Řešení:

  • Jediným řešením je okamžitá kastrace. V případě metastáz je ale prognóza špatná

Prevence:

  • Jako prevence se doporučuje kastrace všech samic, které nebudou používány v chovu. Kastrovat lze samice od věku zhruba 6 měsíců

HYDROMETRA :naplnění děložních rohů tekutinou. U samice pozorujeme podobné příznaky jako při novotvarech, ale obvykle lze tento stav lépe diagnostikovat sonografickým vyšetřením. Léčbou je kastrace, ale toto onemocnění má zhruba 50 % úmrtnost i přes bezodkladně a správně provedenou operaci. Dalšími problémy může být PYOMETRA– hnisavý zánět dělohy, který ale není častý a projevuje se výtokem z pochvy, OPOŽDĚNÝ POROD  MLÁĎAT (PO 35. DNI BŘEZOSTI), které vždy znamená úhyn plodů a jejich následné vypuzení nebo rozklad, v tomto případě je někdy nutné operativní odstranění uhynulých plodů.  VSTŘEBÁNÍ PLODU – může proběhnout do 20. dne březosti a může být zcela bez příznaků.