Červenec: Čipování a Pas zvířete v zájmovém chovu

Čipování slouží k nezaměnitelné identifikaci zvířete.

  • mikročip je zařízení, které v sobě nese nezaměnitelnou a trvalou informaci o číselné řadě
  • aplikuje se u všech masožravců (psi, kočky, fretky) podkožně na levou stranu krku. Aplikace se provádí formou podkožní injekce po předchozí dezinfekci a případně vyholení místa aplikace
  • součástí ceny čipů, které používáme, je i registrace a evidence zvířete v Národním registru majitelů zvířat. U jiných typů čipů je registrace zpoplatněna zvlášť a majitel pak doplácí cca 200 Kč za zaregistrování. Samozřejmostí je, že čipy, které používáme, splňují normy ISO 3166 a ISO 11784/5, které platí ve většině států světa. Celý úkon registrace provádíme za Vás, Vy pouze obdržíte od Národního registru poštou Registrační průkaz zvířete.

Vhodné je kombinovat načipování zvířete s vystavení Pasu zvířete v zájmovém chovu.

·         Pas je vydáván na počkání, jeho platnost je neomezená, tzn. na celou dobu života zvířete

·         Pas je námi automaticky registrován v Registru vydaných Pasů

·         všichni naši lékaři mají Osvědčení vydané Státní veterinární správou o autorizaci k vydávání Pasů

·         do Pasu se zapisují všechna očkování, odčervení a ošetření proti vnějším parazitům – nahrazuje tím Očkovací průkaz

Tyto dva kroky (a splnění podmínek vakcinace) poté umožňuje vycestovat do zemí EU s Vašimi domácími mazlíčky. Od léta 2011 platí nové, přísnější podmínky pro cestování se zvířaty v rámci EU – více informací zde nebo v této tabulce.

Před aplikací i po ní kontrolujeme správnost a čitelnost mikročipu a shodu s číselnou řadou na nálepce s čárovým kódem. Celá procedura včetně administrativních úkonů trvá cca 5 – 10 minut.

Co dělat, když najdete mládě vyhozené z hnízda nebo zraněné zvíře

Poklidná procházka lesem nebo jízda autem se při nálezu poraněného zvířete nebo opuštěného mláděte snadno může proměnit v drama. Není ale třeba panikařit. Většinou stačí zavolat na polici, hasiče nebo tísňovou linku 112 a dostanete kontakt na nejbližší záchrannou stanici, které už dnes pokrývají 90 % území. Odborníci vám pak po telefonu poradí, jak s nalezeným zvířetem nakládat a čím ho krmit. Po domluvě ho dopravíte na stanici nebo si pro něj přijedou. Než se ale dostane do rukou zkušených lidí, je na vás, abyste se o bezmocné zvíře postarali.

Člověk někdy víc ublíží než pomůže

“Nejčastěji se zvířata zraní, když přijdou do styku s autem nebo s dráty elektrického vedení. Kvůli drátům a letošním velkým dešťům výrazně přibylo zraněných ptáků oproti předchozím rokům.” uvádí Dagmar Zieglerová z Českého svazu ochránců přírody.

Proto se při nálezu zraněného nebo opuštěného zvířete, ihned obracejte na záchrannou stanici. Kontakty na záchranné stanice Českého svazu ochránců přírody v ČR naleznete na stránkách ČSOP, další pak i na stránkách věnovaných útulkům. Podle popisu situace vám poradí, jak se zachovat. Každý případ se liší, takže si hned neodnášejte nalezená zvířata domů. V mnoha případech totiž není potřeba, abyste zasahovali. “Pokud najdete opeřené ptáče, je možné, že se učí létat a jen nemotorně spadlo na zem. Jeho rodiče budou někde poblíž,” vysvětluje Dagmar Zieglerová. Jestliže se rodiče mláděte nikde okolo nepohybují, záchranná stanice si ho do 24 hodin vyzvedne u vás doma nebo přímo na místě.

Ještě opatrněji postupujte u savců. “Mladý srnec sedí v klidu na místě a matka k němu přichází jednou denně nakrmit ho a očistit. Mládě kálí a močí jen v přítomnosti matky. Ta ho olíže a dokonce sní to, co vykálí. Mládě pak nezanechává žádnou pachovou skvrnu, aby na sebe neupozorňovalo. Takže pokud se mláděte dotknete, zanecháte na něm stopu a matka se ho vzdá,” upozorňuje Zieglerová a dodává: “K srncovi by se neměl přiblížit ani pes.”

Pokud vám v záchranné stanici poradí, abyste se zvířete ujali, přemístěte ho opatrně k vám domů. Umístěte ho do přítmí a zamezte přístup domácím mazlíčkům a dětem. Zvíře potřebuje klid. Jestliže jste našli těžce zraněné zvíře, jeďte s ním k veterináři a poté volejte záchrannou stanici.

Veverky svá mláďata vyhazují z hnízd

“Veverče může vypadnout ze špatně postaveného hnízda, řadu mláďat nalezneme po vichřicích. Část veveřátek však vyhodí matky z hnízda úmyslně, protože se jedná o nemocná mláďata, která nemají v přírodě šanci přežít. Veverka pozná podle pachu mláděte a jeho tělesné teploty, že s ním není něco v pořádku a sama ho z hnízda vyhodí,” píše Kateřina Soukupová na svém webu Veveřáci (http://veveraci.bloudil.cz). Ta je autorkou knihy Veveřácká kronika, její záchrannou stanicí Pinky letos prošlo už šedesát nalezených mláďat z celé republiky.

“Lidská pomoc je pro nalezené veverče jedinou záchranou. Mládě uložte do krabičky, vystlané hadříky, a udržujte ho v teple. Okamžitě kontaktujte záchrannou stanici,” radí Soukupová. V žádném případě nalezené veverče neodblešujte a neodčervujte chemickým přípravkem! Jestliže na jeho tělíčku najdete blechy nebo jiné parazity, vysbírejte je ručně. Použití chemie totiž může mládě zabít.

“Mládě ničím nekrmte bez porady se záchrannou stanicí,” zdůrazňuje Kateřina Soukupová. “Mateřské mléko veverky má specifické složení, které běžně dostupnými mléčnými přípravky nelze nahradit a veverče ho obvykle špatně snáší. Každoročně řešíme případy veverčat, o která se nálezci pokusili postarat sami a záchrannou stanici kontaktovali až ve chvíli, kdy již mládě bylo v zoufalém zdravotním stavu.”

kde vám poradí, co s veverkouV případě, že naleznete zraněnou veverku nebo osamělé mládě, obraťte se na jednoho z těchto odborníků:
Ivan Krátký – Mimoň (okres Česká Lípa), tel.: 605 130 856
Romana Míková – Slapy nad Vltavou (okres Praha-západ), tel.: 604 660 916
Kateřina Soukupová – Chvaletice (okres Pardubice), tel.: 728 986 350

Z lesních zvířat nedělejte domácí mazlíčky

V záchranných stanicích žijí zvířata v prostředí podobném tomu v přírodě. Dostatečně velký prostor, společnost zvířat stejného druhu a péče odborníků jim umožní se po čase vrátit do přírody.

“V záchranných stanicích se ke zvířatům chovají tak, aby si nezvykla na lidi a mohla se vrátit zpět do přírody. Například záchranář při krmení na zvíře nemluví a snaží se být u něj co nejkratší dobu,” potvrzuje Dagmar Zieglerová.

Pokud se ujmete zvířete sami a na delší dobu, hrozí, že už se zpět do přírody nikdy nevrátí (především u mláďat). “Při chovu v domácnosti mládě nenavazuje sociální vztahy s ostatními zvířaty svého druhu. Zvykne si na lidi, na psa nebo na kočku. V přírodě se pak nedokáže mezi ostatní jedince zařadit a díky své krotkosti by se ihned stalo obětí predátorů,” varuje Kateřina Soukupová. Nemluvě o tom, že je trestné chovat chráněné druhy zvířat.

Chovem lesních zvířat můžete ale ublížit i sami sobě. “Srnci si rychle zvyknou na lidskou přítomnost a nepoznají rozdíl mezi srncem a člověkem. Může potom obtěžovat ženy a napadat muže, které považuje za soky v lásce,” tvrdí Dagmar Zieglerová.

Bez větších problémů se ale zvládnete postarat o ježčí mládě, stačí si přečíst článek Péče o ježčí mládě je stejná jako o mimino. Český svaz ochránců přírody v loňském roce upozornil ve své kampani Pozvěte ježka domů na to, že stanice se sice postarají o nemocné ježky, ale mláďata můžete nechat přes zimu u sebe doma.

Není-li vám lhostejný osud handicapovaných zvířat a chcete pomoci, zapojte se do kampaně Zvíře v nouzi.Autoři: Monika Trojanová, ve spolupráci s Kateřinou Soukupovou a ČSOP

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/co-delat-kdyz-najdete-mlade-vyhozene-z-hnizda-nebo-zranene-zvire.A090804_112648_hobby-zahrada_mot

Ocicat je nefalšovaná domácí kočkovitá šelma, která dokonce i aportuje

Velkýma mandlovýma očima a tělem posetým výrazným tečkováním ocicat (anglická výslovnost “osiket”) ocelota připomíná natolik, že podle něj dostala jméno. Mezi předky tohoto temperamentního kočičího plemene však divoké kočky nenajdete. Není tedy ani agresivní, ani konfliktní a je vhodné téměř pro každého. S kočkou ocicat získá temperamentního, hravého, bystrého a zvědavého společníka, který je zároveň velice přátelský a mazlivý.

Zvláštní péče není nutná

Ocicat připomíná opravdovou šelmuOcicat patří mezi středně velká plemena, obvykle váží od 3 do 7 kg, kocour bývá větší. Vybrat si můžete z mnoha barevných mutací, takže mazlíčka můžete mít v černé, modré, lila či dokonce skořicové barvě.

Přesto, že je to kočka velmi aktivní a temperamentní, není problém chovat ji v bytě. Bez problémů vychází s ostatními kočkami, stejně dobře může žít i se psy. Naopak je lepší, když není sama, protože miluje společnost.

Nevyžaduje žádnou zvláštní péči a svými potřebami se od ostatních koček příliš neliší. Rozdíl je v tom, že domácí kočky nebo například britky běžně celý den prospí, když odejdete do práce. Pro kočku plemene ocicat by to bylo za trest, protože miluje společnost. Pokud ji nemá, můžete být po návratu domů nemile překvapeni, jak si volný čas vyplnila.

Skořicové kotě ocicata“Je to kočka velice svá, sama se rozhodne, zda udělá to, co se po ní chce. Také je velice aktivní a má ráda pohyb, rozhodně ji večer nenajdete tam, kde jste ji ráno nechali,” řekla Hobby.cz o povaze zvířat chovatelka Petra Boukalová ze stanice Maine Bear.

Přesto, že je to osobnost, velice se baví aportováním věcí, a to už jako kotě. Pokud ji v tomto směru trošku trénujete, nezadá si v této schopnosti v ničem se psem. Je velice inteligentní a učenlivá, takže ji lze naučit i spoustu dalších kousků, což dokazují i početná videa nadšených chovatelů na YouTube.

Nezapomeňte na obojek a vodítko

Stejně dobře se naučí chodit na vodítku, což je velmi praktické, pokud jí chcete dopřát dostatek pohybu. Procházky ji baví, protože venku čeká spousta nových a zajímavých podnětů a ocicat je kočka velice zvědavá a zvídavá. Pokud chcete mít alternativu pohybu i pro dny, kdy to venku není na procházky, můžete se se svým mazlíčkem podělit o domácí tréninkový běžící pás.https://www.youtube-nocookie.com/embed/MQjeTVk3HkQ?rel=0&modestbranding=1

Je to rovněž šelmička velice “upovídaná” a se svým majitelem ráda “diskutuje”. Reaguje totiž originálně na lidský hlas a snaží se odpovídat podobným tónem. Někdy to dokonce zní tak, jako by zpívala.

Přes kapsu se plácnete i bez výstav

Zástupců plemene ocicat je u nás tak málo, že vás i zvíře čistě pro radost přijde s PP na 8 až 12 tisíc. Kočky na chov pak vyjdou na patnáct tisíc a víc.

“I když chcete ocicata jen na mazlení, u zvířete s papíry máte garantováno, že bude mít tu správnou povahu a chování. A hlavně si můžete být jistí, že se jedná opravdu o ocicata. Určitě se tedy vyplatí kupovat kočky u chovatele s potřebnými dokumenty. Mimo jiné vám to zaručí i to, že kočka je zdravá a její rodiče rovněž,” doporučuje Boukalová.

Historie plemeneChovnou kočku pořídíte od 15 tisíc výšePlemeno vzniklo v podstatě náhodou v šedesátých letech v USA, když se paní Virginia Dally pokusila vyšlechtit siamskou kočku s habešskými rysy. Po zkřížení mělo jedno z koťat skvrnitou kresbu a stalo se základem chovu “ocicatů”. Do Evropy bylo plemeno dovezeno počátkem devadesátých let, u nás se první chovný pár objevil v roce 2000.

Autoři: Hobby.cz, Kristýna Čermáková

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/ocicat-je-nefalsovana-domaci-kockovita-selma-ktera-dokonce-i-aportuje.A090726_121426_hobby-mazlicci_mce

I když vás doma vítají psí hovínka, nevzdávejte to. Řešení existuje

Pokud váš pejsek doma kálí nebo močí proto, že doba od jeho vyvenčení už je příliš dlouhá, je to čistě váš problém a vaše chyba. Hromádky a loužičky, které váš pes udělá z nervozity a ze strachu z odloučení, většinou krátce poté, co zůstane sám doma, jsou ale jiný případ. Odborně se tomu říká separační úzkost.

Strach z odloučení a samoty

Hromádka na podlaze bývá indikátorem, že váš pes se sám doma prostě bojí.

Kromě této pohromy také můžete najít poškrábané stěny kolem dveří a oken, rozbité žaluzie, květináče a cokoliv jiného, co vašemu psu stojí v cestě za “jeho smečkou”. Nedělá to z rozmaru. Svědčí to o tom, jak veliký strach a úzkost prožívá, když zůstane doma sám. Mnohdy se přitom i poraní, ale jako by necítil bolest.

Pro psa, který je příliš závislý na svém pánovi, je příliš stresující, když zůstane doma sám.“To už je příznak naprosté paniky. Bohužel lidi většinou přijdou domů a při pohledu na tu spoušť psovi ještě nařežou. Takže ten chudák se celý den klepe, protože se strašně bojí být sám, a pak se klepe ještě víc, když slyší klíče v zámku, protože ví, že bude bit. Ve chvíli, kdy škrábe na dveře nebo ničí žaluzie, si ale neuvědomuje, že dělá něco špatného, protože tam není nikdo, kdo by mu to naznačil. Takový pes se pak těžko léčí, protože jeho strach už je moc komplikovaný,” konstatuje na základě svých bohatých zkušeností etoložka Hana Žertová, která se poruchám chování zvířat profesně věnuje.

Štěně musíte zvykat postupně a po malých dávkách, že bude také zůstavat doma samo. Zůstane-li rovnou samo na dlouho, často pak celou dobu vyje.Nejčastějším příznakem strachu ze samoty je ale vytí a štěkání, a to často po celou dobu, kdy je pes doma sám. Pak netrvá dlouho a sousedé začnou psát petice a udání na úřady. Lidé s takovým psem se pak buď stěhují, nebo ho dají do útulku. Taková zkušenost pak ze psa bohužel udělá ještě většího strašpytla.

Kde se stala chyba

“Podstata této poruchy tkví ve smečkovém způsobu života psů,” vysvětluje Žertová. “Jeden pes sám není nic – bez smečky se pořádně nenají ani neubrání. Nemá nikoho, u koho by hledal oporu a jistotu. Zapuzení smečkou je tedy pro psa nejhorší trest, trest smrti.”

Copak s paničkou, to je pohoda. Ale jakmile zůstanu sám...Naučit psa snášet samotu je proto docela težký “cvik”. Zvlášť těžké je to u těch, kteří k páníčkům moc přilnou a nehnou se od nich. Například když žijí se starými lidmi, kteří jsou pořád doma, nebo je panička na mateřské apod. Když je pak třeba nechat najednou psa samotného, neumí to a je vyděšený. Naštěstí ne všichni psi jsou takoví závisláci, někteří jsou sami docela spokojení. Ale stačí nějaký hrůzostrašný zážitek v době, kdy je pes sám. Bouřka, ohňostroj, velký vítr, rámus, vykradení bytu a podobně. Pak se i ten nejstatečnější začne sám doma bát.

Člověk se pak dostává do poměrně zoufalé situace, kdy je každá rada drahá. Jen málokdo může být se svým psem neustále. Nechat si ale ničit byt také není úplně ideální, nehledě na stres, který pes znovu a znovu prožívá. Spíše je načase obrátit se na odborníky, kteří s vámi situaci rozeberou a s ohledem na individualitu zvířete poradí, jak problém odstranit.

“Řeší se to cvičením, kdy se pejsek pomalu krok za krokem učí větší a větší nezávislosti na členech rodiny – tedy smečky, což vyžaduje hodně trpělivosti. Musíte počítat s tím, že to bude trvat přinejmenším několik týdnů či měsíců,” přibližuje možné řešení Žertová. Pokud se to pes není schopen naučit, zvláště protřelí útulkáři s tím mívají doživotní problém, jsou dobré zkušenosti i s léky, feromony, rostlinnými přípravky, homeopatiky, Bachovými květy, ale i psychofarmaky, tedy antidepresivy.

Vybírání odpadků je přirozené

I váš mazlíček klidně projede odpadky u kontejneru, když k tomu dostane příležitost.Možná že po příchodu sice doma nenacházíte exkrementy, ale vítají vás na malé kousíčky rozcupované odpadky, roznesené po celém bytě. Vybírání odpadkového koše je pro psa docela normální činností. Souvisí se způsobem života psích předků nebo dnešních páriů, tedy psích bezdomovců, kteří jsou na odpadcích existenčně závislí. Základ problému lze také hledat ve smečkové hierarchii a jejích zákonech. Co už vůdce nechce a jasně od toho odejde, to patří těm níže postaveným. Proč si to tedy nevzít?

Což pro psa znamená vysypat či vybrat koš a pečlivě prohledat každý kousíček papíru (proto ho taky rozcupuje na kousíčky), jestli tam nezbylo něco jedlého. Navíc je to pro nudícího se psa docela zábava. Zkuste být doma sami třeba osm hodin bez televize, novin a mobilu.

Řešení je jednoduché. Odpadkový koš prostě umístěte tak, aby se k němu pes nedostal. Tresty jsou zbytečné, smiřte se s tím, že vybírání odpadků je prostě psí přirozenost, a zařiďte se podle toho.

Zničené věci byly jen prozkoumány

Štěněti dávejte od počátku jasně najevo, ža vaše věci jsou pro něj tabu. Proto mu musíte pořídit jeho vlastní hračky.Štěně či mladý pes chce všechno prozkoumat, stejně jako každé malé dítě. Je mu jedno, jestli jsou to bačkory, boty či brýle pána domu. Proto je důležité ho v tomto období hodně hlídat a dávat mu okamžitě, jasně a jednoznačně najevo, co kousat může a co ne. Proto by nikdy neměl dostat na hraní staré boty nebo papuče, protože pak jen těžko může pochopit rozdíl mezi starými křápy a drahými lodičkami. Podobné je to i s hračkami vašich dětí. Jak má poznat, které jste už vyřadili a může je rozkousat, a které ne?

Rada veterinářky Žertové proto zní: “Na kousání má pes dostat své vlastní hračky, které je potřeba často měnit, aby byly stále zajímavé. A když psa necháváte samotného, zavřete ho tam, kde pokud možno nejsou elektrické kabely nebo něco cenného.”Autoři: Martina Čermáková, Ve spolupráci s MVDr. Hanou Žertovou, www.chovani.cz

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/i-kdyz-vas-doma-vitaji-psi-hovinka-nevzdavejte-to-reseni-existuje.A090228_140344_hobby-mazlicci_mce

Nejčastější mýty o alergiích na domácí mazlíčky

Mýtus první: Jsem alergický na srst

Lidé se většinou domnívají, že alergii způsobuje samotná srst zvířete. Ve skutečnosti ji vyvolávají alergeny, které se v srsti pouze hromadí, ale nevytvářejí se v ní. Alergeny se skrývají hlavně v kouscích kůže nebo ve výkalech. Mnoho se jich také nachází ve slinách zvířat. Ty se dostanou na srst a následně i do vzduchu, když se zvíře olízne.

Největší přenašeči alergenůKromě kočky, která jasně vede v počtu vyvolaných alergických reakcí, dráždí kůže a nosy alergiků také kůň, morčata a křečci. S nimi se může připojit i alergie na seno.

Alergici by se měli mít obzvlášť na pozoru před kočkami, a to dlouhosrstými i krátkosrstými. Právě tato zvířata způsobují nejsilnější alergie ze všech domácích miláčků. Tyto mazlivé šelmy jsou největšími nositeli alergenů, dokonce s nimi nemusíte přijít do přímého kontaktu, a i přesto mohou vyvolat alergickou reakci. Alergeny totiž roznáší po okolí vzduchem, a proto je může přenášet dokonce i člověk, například na oblečení. U malých dětí může kočka vyvolat atopický ekzém a později mohou být náchylnější k onemocnění.

Mýtus druhý: Krátkosrstá zvířata nemohou vyvolat alergickou reakci

To je nesmysl. Alergeny se tvoří v kůži nebo i slinách, nezáleží na délce srsti. Alergickou reakci může vyvolat krátkosrstý jezevčík stejně jako kolie. Dlouhosrstá zvířata můžou vyvolat jiné alergie – v jejich srsti se hromadí prach a roztoči.

Mýtus třetí: Jsem alergický na peří, takže nemůžu chovat papouška

To nemusí být tak docela pravda. Papoušci totiž mají jiný typ peří, než na jaký se dělají testy u alergologa. Doktorka Blanka Haindlová potvrzuje: “Při testech na alergii zkoumáme reakce na kachní a husí peří. Výsledky se ale nevztahují i na peří papouška. Ten sice také způsobuje alergie, není to ale pravidlo, že by musel nutně způsobit alergii u člověka alergického na klasické peří.”

Alergická reakce je tedy velmi individuální. Pokud už papouška máte a objevila se u vás alergie jasně spojená s ním, pečujte o jeho čistotu a čistěte jeho peří rozprašovaným roztokem proti alergenům. Alergii můžou způsobit i roztoči v jeho peří, nikoliv peří samotné.

Mýtus čtvrtý: “Naháči” alergikům stoprocentně nevadí

Skinny morče nebo kočka sfinx jsou vyšlechtěné druhy zvířat, které nemají srst. Mohlo by se proto zdát, že je alergici můžou bez problémů chovat.
Pokud alergii způsobují chlupy, pak je pravděpodobné, že “nahé” zvířátko skutečně žádnou alergickou reakci nevyvolá. Většinou se ale alergeny nacházejí ve slinách a v odumřelých částech kůže a pak problémy přetrvají. Opět ale záleží na individuální reakci alergika.

Mýtus pátý: Alergenů se nikdy nezbavíte

Pokud budete i přes vaši alergii chovat zvíře, budete se s následky muset vyrovnat. Alergeny se budou stále tvořit, správnou péčí ale můžete jejich množství omezit na minimum. Klíčem k úspěchu je pravidelná péče o srst domácího mazlíčka. Na trhu seženete speciální šampony a roztoky, které neutralizují alergeny v srsti a tím snižují pravděpodobnost alergické reakce. Jejich účinek ale trvá velmi krátce, a je proto nutné aplikovat je alespoň jednou nebo dvakrát týdně.

Mýtus šestý: Alergie? Hned pryč se zvířetem

Objeví-li se ekzém, vyrážka, slzení očí, rýma nebo kašel, neznamená to nutně, že se musíte zbavit všech zvířat, která chováte. Dodržujte jen přísná pravidla pro hygienu a péči o srst. Jestliže se ale v souvislosti s domácím mazlíčkem objeví astma, pak už se nejedná o lehkou alergii a pro zvíře rychle sežeňte nový domov. Loučení s milovaným členem rodiny není nikdy jednoduché, ale zdraví má přednost.

tus sedmý: Když jsem alergický na kočku, pořídím si psa

Kočka je skutečně největší nositel alergenů a je možné, že pes vám tak silnou alergii nezpůsobí. Přesto ale nelze jednoznačně říct, že změnou domácího mazlíčka s alergií skoncujete. Pokud máte sklon k alergii na určitý druh zvířete, můžete se stát citliví i vůči dalším tvorům. Jestliže jste alergičtí na psy, je pravděpodobné, že kočky jako největší nositelky alergenů na vás budou mít stejný nebo i silnější vliv.

Hledáte tedy mazlíčka, který by vás nedráždil? Alergii nezpůsobují plazi – chameleona, hada nebo želvu můžete bez problémů chovat. Vhodné k chovu jsou i rybičky, alergii spojenou s péčí o ně může vyvolat jedině jejich krmivo, tedy sušení roztoči.

Co zlepší soužití alergika se zvířetem – Zamezte zvířeti přístup do ložnice a do dětského pokoje, nebo alespoň do postele. Jinak místo spánku v noci nezavřete oči a potrápí vás alergické reakce.

– Dbejte na pravidelnou hygienu a zvíře vykoupejte alespoň dvakrát týdně. Ačkoliv se koupel nemusí vašemu domácímu mazlíčkovi zamlouvat, značně snížíte množství alergenů v jeho srsti a tím i pravděpodobnost alergie.

– Pelíšek vašeho miláčka udržujte v čistotě. Hromadí se v něm mnoho roztočů a bakterií, které mohou dráždit vaši kůži, oči nebo nos.

– Když vás olízne zvíře, ihned se umyjte. Především kočičí sliny často způsobují svědění, rýmu či kašel. 

– Často perte. Alergeny se usazují i na vašem oblečení, proto zvíře nemusí být ani  ve vaší blízkosti, aby vám začaly slzet oči.

Autoři: Monika Trojanová, ve spolupráci s Blankou Haindlovou, alergoložkou

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/nejcastejsi-myty-o-alergiich-na-domaci-mazlicky.A090306_140445_hobby-domov_mot

Sedm omylů, kterými spolehlivě ublížíte své kočce

Pokud si pořizujete kočku, je třeba si uvědomit, že jde o masožravou šelmu. Maso je pro ni nejen zdrojem energie, ale také taurinu, vitaminů a dalších důležitých látek, které ke zdravému vývinu nezbytně potřebuje.

Mlsné a vybíravé

Kočky jsou také pověstné tím, že jen tak něco nesní a bývají vybíravé. V tom případě to hned nemusí znamenat, že majitel dělá něco špatně.

“Vybíravost koček je způsobena tím, že mají tři tisíce chuťových pohárků, zatímco u psa jich najdeme jen asi sedmnáct set. Pro zajímavost, u člověka se toto číslo pohybuje mezi dvěma až devíti tisíci,” konstatuje MVDr. Aneta Novýsedláková. Pokud tedy vaše kočka některé konzervy nebo granule prostě nežere, nezbude vám, než jí nabídnout jiné, které jí zachutnají.

Nebezpečné omyly

Strava určená pro kočky má složení přizpůsobené potřebám kočičího organismu.I v případě, že se snažíte svému zvířeti dopřát to nejlepší, můžete se kvůli vlastní nevědomosti při krmení dopouštět nejrůznějších omylů. Jejich následky se většinou neprojeví hned, obtíže se objeví až po čase, ale mnohdy mohou být fatální.

K misce granulí neodmyslitelně patří miska čerstvé čisté vody.Aniž si to tedy uvědomíte, můžete nesprávnou stravou své kočce ublížit natolik, že jí způsobíte akutní (průjem) nebo dlouhodobé, případně i nevratné potíže. Často se neobejdou bez speciální veterinární léčby, někdy je nutný i chirurgický zákrok (močové kameny). A pokud o svého miláčka nebudete chtít přijít, mnohdy už bude odkázán jen na speciální dietu (například při ledvinových obtížích).

Čeho se vyvarovat při krmení kočky:Omyl č. 1: Kočka potřebuje mléko
Nikoli, dospělá kočka nejenže mléko nepotřebuje, ale navíc ho její tělo nedokáže ani strávit a způsobuje jí to průjmy.

Omyl č. 2: Kočka potřebuje syrové maso
Pokud budete kočku krmit syrovým masem pravidelně, vystavujete ji nebezpečí, že může pozřít například bakterie salmonely nebo různé parazity. Tuto hrozbu lze alespoň částečně eliminovat tím, že maso necháte alespoň dva dny zmražené. “Mnohem horší je nadbytečný příjem fosforu, který kočkám způsobuje řídnutí kostí, zvyšuje riziko vzniku močových kamenů a onemocnění ledvin,” konstatuje MVDr. Jiří Beránek, prezident České asociace veterinárních lékařů malých zvířat.

Omyl č. 3: Kočka může žrát kosti
Nemůže, protože ostré kosti snadno poraní tlusté střevo nebo mohou být příčinou jeho zánětů. Navíc kosti často způsobují zácpu.

Omyl č. 4: Kočka může být vegetariánka
Jak už bylo řečeno, kočky jsou masožravci a z masa získávají taurin, arachidonovou kyselinu a vitamíny A, D a B, které jejich tělo nedokáže samo vyrobit. Na rozdíl od kočky je pes buď nepotřebuje, nebo si je jeho tělo dokáže samo vyrobit. Proto pes může být krmen jako vegetarián, ale kočka nikdy.

Omyl č. 5: Psí konzervy kočkám neuškodí
Pokud byste krmili kočku pravidelně psím žrádlem, tak jí ublížíte. Konzervy určené pro psy obsahují méně bílkovin než kočičí. Psi potřebují 15 až 30 procent bílkovin ve stravě, zatímco kočky 30 až 45 procent. Navíc je v psích konzervách obsaženo více hořčíku, který zvyšuje pH moči. A to bývá prvotní příčinou vzniku močových kamenů u koček.

Omyl č. 6: Kočka může čokoládu
Kočku nemůžete odměňovat čokoládou, protože obsahuje theobromin, který je pro kočky i pro psy toxický. Způsobuje zvracení, průjem a při podávání ve větším množství může mít za následek i smrt zvířete.

Omyl č. 7: Kastrovaným kočkám stačí méně žrádla
Kastrované kočky, které mají méně pohybu, spotřebují stejné množství potravy jako před kastrací. Je ovšem nutné změnit její složení, musí se snížit množství obsaženého tuku. Ideální je tedy podávání light konzerv a light granulí.

Autoři: Hobby.cz, Magdalena Krajmerová

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/sedm-omylu-kterymi-spolehlive-ublizite-sve-kocce.A090320_120512_hobby-mazlicci_mce

Zvířecí miláčci doma nemusí být cítit, záleží jen na vás

Každý, kdo měl někdy doma byť jen morče nebo křečka, dobře ví, co to obnáší. Krmení je to nejmenší. Udržování čistoty v kleci hlodavce nebo v kočičím záchodu, to je oč tu běží. To prostě neošidíte, pokud se nechcete spokojit s nepříjemným odérem.

S kočkou není problém

Už velmi malé kotě se naučí chodit na záchod a svůj “Kočku máme čtrnáct let, je čistotná, potřebu vykonává do svého kočičího záchodu, s boudičkou a volně zavěšenými dvířky, umístěného na toaletě. To je fajn, protože ne každá kočka se naučí chodit do uzavřeného záchodu. Používáme hrudkující stelivo, kterých vám ve zverimexu nabídnou hned několik, od různých výrobců. Z vlastní zkušenosti ale vím, že každý si musí vyzkoušet sám, co jeho kočce i jemu bude nejlépe vyhovovat,” řekla nám majitelka starší kočky.

S kočkou by tedy neměl být žádný problém. “Je to o pravidelném čištění. Když přijedeme z víkendu a naše kočka byla sama doma, je vyklizení jejího záchodu většinou to první, co uděláme,” pokračuje majitelka. “Kdy ale byl kočičí záchod v bytě opravdu cítit, tak v době dovolených. To jsme kromě naší hlídali ještě kočku mamince a kocoura sestře. Bylo potřeba opravdu několikrát denně dohlížet na to, aby byl záchod pokud možno neustále čistý, jinak o sobě dával dost vědět.”

Steliv určených pro kočičí záchody najdete ve zverimexu celou řadu. Stejně jako přípravky, které se do steliva přimíchají, aby pohlcovaly pachy.Ve zverimexu nám kočičích steliv opravdu předvedli celou řadu a také nechtěli žádné preferovat. Ta nejlevnější prý nejsou právě kvalitní, nehrudkují a hodně práší, což znamená, že se při každém zahrabání rozptyluje jemný prach do vzduchu a dráždí čich i oči. Ta dražší už jsou kvalitnější, nepráší a dobře hrudkují. Což znamená, že do sebe vsáknou moč a vytvoří hrudku. Tu, stejně jako pevnou stolici, pak snadno seberete speciální dírkovanou lopatkou a vyhodíte.

Pokud ale měli vybrat jedno nejoblíbenější, shodli se ve třech obchodech na křemičitém silikagelu v podobě bílých, průsvitných kuliček nebo jakési drtě, které neobsahují prach. Navíc neulpívají na tlapkách či na srsti zvířat a tekutiny absorbují okamžitě. Zhruba 4 l balení přijde na stovku a vydrží měsíc, odstraňujete pouze tuhé exkrementy.

Nějaké likvidátory zápachu najdete v každém zveimexu, účinnost si musíte vyzkoušet sami.Existují i další přípravky, které by vám měly v boji proti zápachu pomoci. V každém zverimexu vám nabídnou něco jiného, většinou ale od zahraničních firem. Jsou to různé granule nebo prášky, které se přimíchají do steliva a mají nepříjemný pach pohlcovat. Zkušenosti jsou ale velmi individuální. V žádném případě tyto přípravky nenahradí časté odstraňování pevných výkalů, případně hrudek steliva, nasáklého močí.

I více koček se dá zvládnout

Ať už chcete mít doma víc než jednu kočku proto, aby jim nebylo smutno nebo si nějakou odnesete po každé návštěvě útulku, případně jste chovatelé, musíte už se jim přizpůsobit víc. “Kocourky musíte dát včas vykastrovat, jinak se zápachu vyhnete jen těžko. Vyzkoušet můžete různé zápach eliminující spreje, ale základem je maximálně doma větrat zasíťovanými okny. Abyste neohrozili kočky, že otevřenými okny vypadnou.” radí dlouholetá zkušená chovatelka.

Některé kočky se dokonce naučí používat vaši toaletu. Pak stačí jen spláchnout...“Pro více koček se mi osvědčilo používat stelivo s vůní, prostě když se do něj kočka vyčůrá, tak zavoní. Sice za něj utratím snad více než za žrádlo, 10 kg přijde na necelých 200 korun, ale svůj účel plní. Důležité je, dát steliva do kočičího záchodu raději víc než méně, aby moč moc neprotekla až na dno. Pak páchne. Zatímco dáte-li steliva víc, ještě před protečením vytvoří hrudku a vyhodí se,” dostává se nám další praktické rady.

Hlodavci vás naučí čistotě

Na děti je třeba občas dohlédnout, ale většinou péči o svého mazlíčka zvládnou. Většinou lidé mají představu, že s kočkou je více práce než s jakýmkoliv hlodavcem. Vždyť takový džungarský křečík, zlatý křeček, morče, myška nebo potkan přece nemohou být tak nároční. “Měli jsme postupně doma všechno. Morčata, křečky, činčilu i králíka,” řekla nám paní středního věku, která má dnes doma raději už jen kočku. “U všech těchto hlodavců platí že nesmrdí, pokud jim klec či akvárium vyklízíte co nejčastěji. A pro mě je v porovnání s tím péče o kočku procházka růžovou zahradou.”

Křeček je mrňous, ale pokud mu nebudete pravidelně vyklízet pelech, nepříjemný zápach vás nemine.Manipulace s hoblinami či jinou podobnou  podestýlkou a senem na krmení opravdu bývá v bytě docela problém. Jednak práší, jednak ulpívají na zvířecí srsti pokaždé, když je berete z pelíšku. Hobliny vám proto ve zverimexu doporučí ze všeho nejméně. Vhodnější je třeba kukuřičná drť nebo lisovaný dřevěný granulát, které lépe vsakují moč a pohlcují pachy.

“Protože hlodavci většinou chodí na záchod do jednoho kouta, osvědčilo se podsypat jim tento roh klece nebo akvária stelivem učeným do kočičích záchodů. Lépe pohlcují moč i pach a když vytvoří hrudky, lze je z pelíšku odebrat a nahradit stelivem čistým,” poradili nám správnou chovatelskou vychytávku v jednom z oslovených zverimexů.

Pohlcovače nebo překrývače pachů?Lidskou snahu o překrytí zápachu pomocí parfémů známe už z dávné historie, ale ani dnes nejsou výjimkou chovatelé, kteří se snaží přebít nepříjemný zápach parfémem. Snaha je to celkem marná, kombinace umělé, byť libé vůně nefunguje.

Pohlcení pachu vypadá na první pohled jako mnohem rozumnější varianta, ale jednoduché to není. Zahraniční firmy podobné přípravky nabízejí už dávno, jsou ale poměrně drahé a mají úzce specifikované možnosti použití. Jiný je určen pro eliminaci zápachu steliva, jiný pro případy, že vám kocour potřísní oděv či koberec apod.

Z české nabídky se na našem trhu zhruba pře pěti lety objevil ve formě spreje jak Likvidátor zápachu z křečků a morčat, tak Likvidátor zápachu z kočičích toalet. “Jsou to ekologické prostředky obsahující přírodní enzymy, které efektivně odstraní nejen zápach ze zvířecích výkalů a moče, ale třeba i z rozkládající se potravy,” řekla majitelka výrobní firmy Šárka Sudová.

“Je možné je použít přímo k postřiku podestýlky hlodavců nebo steliva v kočičím záchodu, likvidují ale jakýkoliv zápach organického původu. Například mléko rozlité na koberci, kocouří značky nebo zvratky na čalounění v autě, pokud je hned odstraníte jen s pomocí čisté vody bez saponátů a pak nastříkáte na inkriminované místo nastříkáte sprej s enzymy. Skvrn se bát nemusíte, ani na oblečení. Mám vyzkoušeno, že do dvaceti čtyř hodin by po zápachu nemělo být ani památky,” slibuje Sudová. Skoro to vypadá, že by tento sprej měl být povinným vybavením každé domácnosti.

A naši výrobci jdou ještě dál. Před dvěma lety se na trhu objevil i Laparen, polymer v podobě jemného prášku, původně vyvinutý pro pohlcování cigaretového kouře. Ukázalo se, že dobře pohlcuje veškeré nepříjemné pachy, mimo jiné z rozkládající se moči domácích mazlíků, psích pelíšků či nového nábytku. Stačí trochu bílého prášku nasypat na talířek a umístit někam z dosahu, ale co nejblíže zdroji zápachu.

“Mezi naše spokojené zákazníky patří chovatelé, kteří odchovávají štěňata a potřebují eliminovat zápach, který s sebou jejich výchova nese. Volala nám i paní, majitelka starého psa, kterému byl hodně cítit pelíšek, že se jí přípravek také osvědčil. Dokonce se nám ozval i jeden astmatik, že ho přestal vzduch v bytě dráždit a mohl omezit podávání léků,” vypočítává pozitivní zkušenosti svých zákazníků JUDr. Kubánek. A dodává: “Zkušenosti samozřejmě budou velmi individuální. Hodně záleží také na tom, co člověk očekává. Průběžné udržování čistoty ničím nenahradíte, ale lze jí ještě pomoci.”

Prostě pro lenochy ještě žádný přípravek ještě nevymysleli. Zvíře musíte přijmout se vším, co k němu patří. A hygiena je základ.

Autor: Martina Čermáková

Zdroj: https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/zvireci-milacci-doma-nemusi-byt-citit-zalezi-jen-na-vas.A090327_101519_hobby-mazlicci_mce

Čipování

Čipování slouží k nezaměnitelné identifikaci zvířete.

  • mikročip je zařízení, které v sobě nese nezaměnitelnou a trvalou informaci o číselné řadě
  • aplikuje se u masožravců podkožně na levou stranu krku. Aplikace se provádí formou podkožní injekce po předchozí dezinfekci a případně vyholení místa aplikace
  • součástí ceny čipů, které používáme, je i registrace a evidence zvířete v Národním registru majitelů zvířat. U jiných typů čipů je registrace zpoplatněna zvlášť a majitel pak doplácí cca 200 Kč za zaregistrování. Samozřejmostí je, že čipy, které používáme, splňují normy ISO 3166 a ISO 11784/5, které platí ve většině států světa. Celý úkon registrace provádíme za Vás, Vy pouze obdržíte od Národního registru poštou Registrační průkaz zvířete.

Před aplikací i po ní kontrolujeme správnost a čitelnost mikročipu a shodu s číselnou řadou na nálepce s čárovým kódem. Celá procedura včetně administrativních úkonů trvá cca 5 – 10 minut.

Cestovní pas

Než se rozhodnete, zda Vás na cestě do zahraničí bude doprovázet Váš pes či kočka, je třeba si uvědomit, že po vstupu ČR do EU došlo k velice výrazným změnám v podmínkách, které musíte Vy a Váš čtyřnohý kamarád splňovat. Je lepší, když si vyhradíte v dostatečném předstihu čas na zařízení všech nezbytných formalit. Důležité je vědět, které státy chcete na svých cestách navštívit, neboť v každé zemi mohou platit různá pravidla.

Pokud chcete vycestovat se zvířetem do některé ze zemí EU, musí Váš pes či kočka splňovat tyto podmínky:

  • být pravidelně 1x ročně vakcinován proti vzteklině a infekčním chorobám
  • musí mít vystaven Pas (Veterinární klinika Hanychov je Státní veterinární správou ČR registrovaným pracovištěm pro vydávání Pasů )
  • 1 – 3 dny před odjezdem musí být vyšetřen veterinárním lékařem, který potvrdí prohlídku do Pasu
  • zvíře musí být čitelně natetováno, nebo musí být označeno mikročipem (nejlépe splňujícím ISO normu). Pokud mikročip nesplňuje ISO normu, musí majitel vlastnit a s sebou vozit příslušné čtecí zařízení. Pozn.: Pravidlo o tetování je přechodné a předpokládá se jeho postupné zrušení a plné nahrazení pouze čipováním v průběhu několika málo dalších let.

Výjimky v rámci EU tvoří Irsko, Velká Británie a Švédsko, ve kterých platí kromě výše uvedených podmínek ještě tato pravidla:

  • zvíře musí být vyšetřeno na titr protilátek proti vzteklině (vyšetření z krve, odběr vzorků na naší klinice, v současnosti nejbližší autorizovaná laboratoř v Německu a Rakousku)
  • prodělat tříměsíční karanténu hrazenou majitelem
  • být ošetřeno proti echinokokóze a vnějším parazitům

Při cestování po Evropě mimo země EU platí pravidla jako u zemí EU. K tomu přistupuje pravidlo o stanovení titru protilátek proti vzteklině. Při cestování do Švýcarska a Chorvatska není nutné vyšetření krve na titr protilátek.

Podmínky pro vycestování do jednotlivých států si určuje každý stát samostatně, takže je možné, že se podmínky mohou v průběhu času měnit. Je lepší si vstupní podmínky do země kam plánujete cestu ověřit předem buď na konzulátu příslušného státu či na Státní veterinární správě ( KVS pro Liberecký kraj – tel: 485103871 ).

Při cestování je nutné nezapomínat na fyziologické potřeby Vašich čtyřnohých přátel. Je nutné každé dvě hodiny udělat zastávku, nechat zvíře proběhnout, vyvenčit, nabídnout vodu, případně trochu krmení. Je nutné si uvědomit nebezpečí přehřátí za sklem automobilu a zvíře spíše mít ve stinném místě vozu (rozhodně ne za zadním sklem). Při zastávce během jízdy nikdy nenechávejte zvíře v autě samotné delší dobu. V zaparkovaném autě na slunci dojde velice rychle k přehřátí organismu a může dojít až ke kolapsu a uhynutí vašeho miláčka.

U některých zvířat se může během jízdy objevit tzv. kinetóza (nevolnost z jízdy). Před první delší cestou na dovolenou je dobré si se zvířetem udělat delší výlet autem po okolí Vašeho bydliště, aby bylo možno včas tento problém odhalit a účinně v předstihu vyřešit. U jedinců se sklonem ke kinetóze je lepší, aby cestovali nalačno. Lze jim podat i speciální léky na tlumení příznaků (vždy po poradě s veterinárním lékařem s přihlédnutím na zdravotní stav zvířete a délku cesty). Při cestování letadlem v zavazadlovém prostoru je vždy vhodné podat zvířeti sedativa tlumící stresy z nových zážitků.

Dalším důležitým prvkem Vaší dovolené je účinný boj vašeho miláčka s novými druhy parazitů v místě Vaší dovolené. Před odjezdem se poraďte s veterinárním lékařem o výběru vhodného přípravku proti vnějším a vnitřním parazitům, který bude účinný v místě, kam cestujete.

Chci štěně či kotě

Při výběru štěněte/kotěte je velmi důležité si rozmyslet, jaké plemeno bychom si chtěli pořídit. Je nutno zvážit, pro jaký účel pejska či kočku budeme chtít, zda jako společníka v bytě, zda pro hlídání zahrady a domu, jestli ho potřebujeme na profesionální hlídání, pro lovecké účely, či jako společníka k dětem. NEŽ SI VYBERETE ŠTĚNĚ / KOTĚ

Při výběru štěněte/kotěte je velmi důležité si rozmyslet, jaké plemeno bychom si chtěli pořídit. Je nutno zvážit, pro jaký účel pejska či kočku budeme chtít, zda jako společníka v bytě, zda pro hlídání zahrady a domu, jestli ho potřebujeme na profesionální hlídání, pro lovecké účely, či jako společníka k dětem. Ne každé plemeno splňuje předpoklady, které od nového kamaráda budete očekávat. Dále musíme zvážit, zda již máte nějaké zkušenosti s chovem a výcvikem psů, a také to, jak hluboké tyto zkušenosti jsou. Důležitým faktorem je i umístění budoucího příbytku pro psa. Není příliš optimální např. do třípatrového domu bez výtahu, zahrady a venkovního kotce pořizovat štěně německého ovčáka. Dále je třeba si předem uvědomit i finanční náročnost chovu některých specifických plemen (nároky na speciální vysoce kvalitní krmivo, větší předpoklady k chorobám u některých plemen, vyšší dávky léčiv a tím i dražší léčba velkých a obřích plemen psů). 

S výběrem vhodného plemene Vám rádi poradíme při Vaší osobní návštěvě na naší veterinární klinice. PŘINESLI JSME SI ŠTĚNĚ / KOTĚ

Již při výběru štěněte/kotěte u chovatele si všímáme prostředí, ve kterém mláďata vyrůstala, prohlédneme si i ostatní štěňata/koťata, fenku, kočku, a máme-li možnost i psa, případně sourozence z jiných krytí. U „papírových” mláďat zkontrolujeme, zda číslo tetování souhlasí se záznamy v průkazu původu a očkovacím průkaze. Od chovatele si necháme dát kontakt na poradce chovu. Necháme si od chovatele ukázat v očkovacím průkazu záznamy o dosud provedených očkováních a odčerveních. Poté co si štěně/kotě přivezeme domů, necháme ho 1-2 dny aklimatizovat na nové prostředí. Druhý či třetí den, kdy máme štěně/kotě doma, s ním navštívíme veterinárního lékaře. Nezapomeňte s sebou přinést očkovací průkaz a všechny dokumenty, které jste od chovatel dostali. 

Při první návštěvě Vám založíme kartu, provedeme podrobnou vstupní prohlídku, probereme s Vámi vakcinační schéma, systém odčervení a boje s vnějšími parazity, doporučíme či Vám přímo nabídneme k prodeji vhodné krmivo, které bude přímo Vašemu štěněti či kotěti nejlépe svým složením a kvalitou vyhovovat. Zodpovíme Vám všechny dotazy, které budete mít a domluvíme se na termínech dalších návštěv. Během těchto prvních návštěv Vám podrobně vysvětlíme, jak se správně o kotě/štěně starat, aby nám z něj vyrostl zdravý a spokojený pes/kočka.