FAQ

Mezi povinné očkování u psa se v České republice řadí pouze vzteklina, která se vakcinuje mezi 3. – 6. měsícem věku, přeočkování probíhá v ročních až tříletých intervalech dle pokynů výrobce a typu dané vakcíny. Od 1. ledna 2020 je povinnost ze zákona mít psa označeného mikročipem, aby bylo očkování proti vzteklině platné. Aplikace mikročipu probíhá při plném vědomí pacienta jako podkožní injekce, kdy se čip aplikuje zpravidla na levou stranu krku, nebo mezi lopatky. 

Mezi nepovinná očkování, která jsou ale vysoce doporučitelná s ohledem na těžký průběh onemocnění až možný úhyn zvířete řadíme psinku, parvovirózu, infekční hepatitidu, parainfluenzu a leptospirózu. S vakcinací lze začít již od 6. týdne věku (psinka, parvoviróza) a po třech až čtyřech týdnech lze přidávat další infekční onemocnění dle individuálních potřeb pacienta. Přeočkování probíhá po roce, a to zejména kvůli trvání imunitní odpovědi proti leptospiróze a parainfluenze.

Mezi další doplňková očkování řadíme například tetanus, psincový kašel a lymskou boreliózu. Tato očkování se odvíjí od celkového zdravotního stavu, věku daného jedince, v neposlední řade prostředí, ve kterém se pes pohybuje a samozřejmě uvážení samotného majitele. 

Doporučujeme vakcinovat pouze zdravé jedince, kteří nevykazují žádné známky onemocnění. U hárajících fen doporučujeme očkování odložit, a to z důvodu přechodně oslabeného organismu. V některých případech se po očkování mohou objevit mírnější nežádoucí reakce zahrnující bolestivost a otok v místě aplikace, únavu, přechodné zvracení a průjem atd. V případě závažnějších nežádoucích účinků typu alergické reakce (otoky v oblasti hlavy, svědění) doporučujeme stav řešit ihned.

Odčervení u štěňat se provádí zpravidla v prvních 14 – ti dnech života, poté ve dvoutýdenních intervalech do věku 3 měsíců, následně po měsíci do půl roku a od půl roku po 3 měsících až do stáří jednoho roku. Dospělého psa doporučujeme odčervovat každých 3–6 měsíců, a to s ohledem na způsob života a typ podávané stravy.

Na trhu existuje celá řada odčervovacích přípravků od past přes tablety až po spot ony, které jsou omezeny věkem a hmotností zvířete. Odčervení je důležité zejména u štěňat, neboť se mohou nakazit od matky ještě před porodem přes placentu, navíc někteří vnitřní parazité mohou být přenosní i na člověka. Mezi nejčastější endoparazity u psů řadíme škrkavky, tasemnice, giardie, kokcidie a další. Klinické projevy onemocnění mohou zahrnovat ztrátu hmotnosti, průjmy, zvracení, nechutenství, horečku atd. Pro cílenou léčbu nebo z důvodu prevence lze provést vyšetření minimálně třídenního směsného vzorku trusu. V případě plánované vakcinace doporučujeme odčervení podat týden před, nebo až týden po očkování.

Klíšťata se řadí mezi vnější parazity s nejvyšší aktivitou v jarních a podzimních měsících, která mohou přenášet závažná onemocnění jako je Lymská borelióza, klíšťová encefalitida, babezióza, anaplazmóza, erlichióza a další. 

Klinické projevy onemocnění mohou zahrnovat lokální kožní reakci, apatii, horečku, nechutenství, neochotu k pohybu, strnulost, kulhání, ochrnutí končetin až potencionální úhyn zvířete. 

Prevence je proto nejdůležitější metodou k zabránění přenosu výše uvedených nemocí. Na trhu se vyskytuje široká škála výrobků (tablety, obojky, spot ony, repelenty, šampóny atd.) s různými aplikačními formami, věkovým omezením a délkou trvání účinku. 

Tablety se řadí mezi oblíbenou formu antiparazitární léčby z důvodu snadné aplikace a rychlého nástupu spolehlivého účinku. Jednou z nevýhod může být výskyt vedlejších nežádoucích účinků zahrnující nejčastěji gastrointestinální potíže jako je zvracení a průjem.

Další možností jsou obojky, které uvolňují účinnou látku postupně, mívají dlouhodobý účinek, ale hlavní nevýhodou může být lokální podráždění kůže až vznik alergické reakce, a to nejen u zvířete, ale i člověka.

V neposlední řadě lze použit spot on, který se aplikuje přímo na kůži psa, účinnost bývá krátkodobá, proto je nutná opakovaná aplikace k udržení dostatečné ochrany. Stejně jako u obojků se může objevit lokální kožní reakce.

Kastraci psa lze provést již ve věku 3.- 4. měsíců, a to pouze v ojedinělých a indikovaných případech, výrazně se však doporučuje zákrok vykonat až po dosažení pohlavní dospělosti, která nastupuje u malých plemen dříve a to kolem 12. měsíce věku života, oproti velkým a obřím plemenům, kteří mohou dospívat až kolem 18. měsíce. Kastrace samců se provádí z chovatelských i zdravotních důvodů. Mezi chovatelské důvody řadíme značkování močí, toulání se za háravými fenami až nežádoucí nakrytí. Ze zdravotních důvodů se ke kastraci přistupuje v případě kryptorchismu, benigní hyperplazie prostaty nebo výskytu nádorového onemocnění varlat. Při kastraci se odstraňují samčí pohlavní žlázy (varlata), které jsou zodpovědné za produkci pohlavního hormonu testosteronu, k jehož rozpadu dochází přibližně za 3 týdny. Zákrok se provádí v celkové anestezii. Kastrací se povaha psa nemění, nicméně může dojít ke zklidnění daného jedince. Kastrovaní samci mohou mít tendenci k obezitě, a proto je důležité dbát na vhodnou stravu, dostatek pohybu a tělesnou hmotnost pravidelně monitorovat.

Kastrace u fen se nejčastěji provádí po dosažení pohlavní dospělosti a to mezi 8. – 12. měsícem věku. K nejčastějším důvodům k provedení zákroku řadíme zabránění říje a další reprodukce, zamezení nechtěných gravidit, prevenci onemocnění pohlavních orgánů a mléčné žlázy. Kastrace se provádí v celkové anestezii, kdy se odstraňují pohlavní samičí žlázy, které produkují pohlavní hormony. Zákrok se nedoporučuje provádět v období říje, a to z důvodu zvětšení a překrvení pohlavních orgánů, proto je lepší počkat minimálně měsíc od ukončení cyklu. V současné době je preferována laparoskopická kastrace před klasickou chirurgií, a to z důvodu kratší rekonvalescence a menší bolestivosti po zákroku. Některé feny mohou mít po kastraci tendenci k nárůstu hmotnosti a u menšího procenta větších plemen se může objevit postkastrační inkontinence, která je medikamentózně řešitelná.

Anestezie u mladého zdravého zvířete je považována za méně rizikovou než u geriatrického pacienta se zdravotními problémy. Vždy je vhodné provést preanestetické vyšetření dle individuálních potřeb daného jedince. Základním vyšetřením před úvodem do anestezie je hematologický a biochemický rozbor krve, který slouží ke zhodnocení klinického stavu pacienta. U starších zvířat nebo plemen, která jsou predisponována k srdečním onemocněním doporučujeme provést zároveň i kardiologické vyšetření. U zvířat ve špatném zdravotním stavu je zprvu nutná stabilizace před úvodem do anestezie (infuzní terapie, intravenózní aplikace léčiv atd.). Velmi důležité je zvolit správný anesteziologický protokol (výběr anestetik), který je sestaven pacientovi na míru, aby se co nejvíce minimalizovala rizika a předešlo se komplikacím během narkózy. Stejně důležitý je monitoring životních funkcí během anestezie (EKG, tepová frekvence, počet dechů, okysličení, množství vydechovaného CO2 a tělesná teplota). Většina zákroků se provádí v inhalační anestezii, která je dobře regulovatelná a představuje menší rizika.