|
|
|||||||||||||||||||||
Novinky
Pneumotorax u psa
Na pohotovost naší kliniky byl přiveden dobrman – 10měsíční štěně Lord s příznaky velmi ztíženého dýchání a celkové apatie. Majitel uváděl, že pes před dvěma dny vyskočil za jízdy z otevřeného okénka vozidla, protože viděl vedle silnice kočku. Pes byl předešlý den ošetřen v jiné ordinaci, majitel však uváděl, že se stav zvířete i přes ošetření nadále zhoršoval a proto vyhledal ošetření na naší klinice.
Klinickým vyšetřením a pomocí RTG snímků jsme stanovili diagnozu – pneumotorax. Jako pneumotorax označujeme stav, kdy dojde k proniknutí plynu (vzduchu) mezi plíce a hrudní koš, tím dojde k úplnému či částečnému kolapsu plicních laloků a začnou se rozvíjet příznaky těžké dušnosti. Vzhledem k tomu, že na kůži psa nebylo patrné žádné vnější poranění, jednalo se o tzv. uzavřený pneumotorax, který vznikne tak, že dojde k porušení celistvosti dýchacích orgánů a vzduch se do prostoru mezi hrudní koš a plíce dostane z vnitřního prostoru plic. U otevřeného pneumotoraxu vzduch do hrudníku proniká z vnějšího prostředí přes porušenou stěnu hrudního koše (nejčastěji po proniknutí cizích těles do hrudníku).
Pacient byl umístěn do kyslíkového boxu, napojen na monitoring životních funkcí a po částečné stabilizaci jsme přistoupili k postupnému odsávání plynu z prostor mezi hrudním košem a plícemi. Tento zákrok se musí provádět s maximální opatrností, aby prudkým odsátím plynu a rychlým rozepnutím plic nedošlo k poškození plicní tkáně.
Ukazatele stavu okysličení organizmu byly velmi nízké a ukazovaly na poměrně nepříznivou prognozu stavu (parametr sycení krve kyslíkem byl pouze 17 mmHg, u zdravého jedince se pohybuje mezi 95 a 100 mmHg). Již v průběhu odsávání plynu z hrudníku docházelo ke zvyšování ukazatelů na hodnotu 40-50 mmHg a po ukončení celého úkonu jsme byli na hladině přesahující 75 mmHg. Dýchání se celkově zklidnilo a prohloubilo a pacient se stabilizoval. Nicméně i nadále hrozilo prakticky kdykoliv riziko návratu stavu do původního stavu z důvodu opakovaného úniku vzduchu z plic do hrudního prostoru. Proto byl pes na klinice hospitalizován. Po dvou dnech, kdy byl stav z našeho pohledu již uspokojivý, byl propuštěn do domácího ošetřování s denními kontrolami na klinice. Majitel byl poučen o nutnosti držet psa v maximálním klidu kvůli riziku návratu stavu při sebemenším traumatu hrudního koše.
Po 10 dnech od prvotního ošetření jsme provedli poslední kontrolu a konstatovali jsme již zcela normální nález na dýchacím aparátu. Pes musel dodržovat klidový režim ještě následujících 14 dní a poté byl postupně vrácen zpět do původní zátěže.
Dle sdělení majitele byl pes nepoučitelný, neboť po dalším týdnu opět vyskočil za jízdy z okénka auta, tentokráte naštěstí bez zdravotních následků.
Lord s vyholeným místem, kde bylo provedeno ošetření pneumotoraxu
